Škoda 1000 MB - vůz, který způsobil revoluci nejen v československém automobilovém průmyslu. "Embéčka", jak familiárně nazývají téměř všichni automobiloví nadšenci vůz Škoda 1000 MB, oslavila v roce 2014 přesně padesát let od začátku výroby. V té době měl právě tento automobil motorizovat Československo. Tvůrci však museli začínat od nuly a neměli se o co opřít. Přesto se stala Škoda 1000 MB lidovým vozem a právem patří k nejvýznamnějším automobilům druhé poloviny dvacátého století.

Škoda MB 1000 zažívá
boom u sběratelů

V České republice se legendární vůz přesunul do kategorie veteránů, přesto je stále registrováno více než 16 000 vozů Škoda 1000 MB. Vidět je ve skutečném provozu je ale spíše vzácnost, stejně jako najít zachovalý a plně funkční kus. V průměru je věk registrovaných MBček 49 let. Zájem však o ně jeví i sběratelé, protože náhradní díly pro případnou renovaci jsou stále poměrně snadno dostupné.

Ceny se mohou vyšplhat až na půl milionu korun, jako v případě Škoda 1000 MBX. Té bylo vyrobeno jen 2500 kusů, zachovalo se posledních pár desítek.

Škoda 1000 MB existovala i v závodní verzi rallye. Její účast v tuzemských i zahraničních soutěžích zajišťovala samotná Škoda, ale v té době to ještě nebyl tovární tým.

V létě 1969, po vyrobení 443 tisíc exemplářů, předalo „embéčko“ štafetu modernizovaným automobilům řady Škoda 100/110.

Seznamte se s 1000 MB
"Tisíc Malých Bolestí"

Prvním typem Škody 1000 MB byl typ 990, od roku 1966 se začala vyrábět MBčka typu 721. Během let používání dostal tento osobní automobil nižší střední třídy pojmenování podle zkratky 1000 MB - tisíc malých bolestí. Automobil vyráběl podnik Automobilové Závody Mladá Boleslav a sériová výroba probíhala od roku 1964 do roku 1969. Ve skutečnosti zkratka MB znamená právě město Mladá Boleslav, ve kterém se Škoda 1000 vyráběla.

Na jaře 1966 rozšířil nabídku komfortněji vybavený model Škoda 1000 MB De Luxe, koncem téhož roku se pomalu začala rozbíhat výroba dvou modelů poháněných dvoukarburátorovou verzí litrového čtyřválce: čtyřdveřová Škoda 1000 MBG De Luxe a dvoudveřová Škoda 1000 MBX De Luxe.

Atraktivně vyhlížející model MBX s dvoudveřovou karoserií však očekávání svých tvůrců nesplnil.

Hlavní rozdíl oproti sedanu je v použití jednoho páru širších dveří bezrámové konstrukce a neexistence „B-sloupku“ – ten se stahuje zároveň se zadním bočním oknem. Dvoudveřová karoserie neměla však dostatečnou tuhost, špatnou pevnost karoserie a objevily se i problémy s její montáží a utěsněním.

MBX se sice stejně jako sedan MB dočkal v závěru kariéry montáže motoru převrtaného na 1107 cm 3 , měl několik neduhu konstrukčního původu. Produkce vozů MBX zůstala daleko za plánovanými počty a v součtu obou objemových verzí dosáhla jen 2,5 tisíce kusů.

Vyrobit vůz pro masy bylo nutné již od konce druhé světové války, přesto první automobil Škoda 1000 MB představili až v roce 1964 - ve verzi 990. Mezitím přinesly Automobilové závody, národní podnik v roce 1955 Škodu 440 Spartak, která však nezískala takovou popularitu jako embéčko. O to byl v počátcích skutečný zájem a výroba se tak musela flexibilně zvětšovat, aby uspokojila poptávku po "lidovém voze".

Lidový vůz - "Postavit národ na kola"

Přesně tak znělo zadání, které obdržela od státu automobilka v Mladé Boleslavi. V praxi tento požadavek znamenal zvýšit produkci automobilů a zároveň snížit náklady na jejich výrobu. Ideální parametry nového lidového vozu byly následující: čtyřmístný, hmotnost přibližně do 700 kilogramů a spotřeba do 7 litrů na sto kilometrů. Oproti klasickým, do té doby vyráběným automobilům, to znamenalo osekat vůz rozměrově. Nebo odlehčit. Škoda 1000 MB se dočkala druhého jmenovaného řešení.

Sériová výroba Škody 1000 MB začala v dubnu v roce 1964 a šlo o opravdu skromný počet. Z linky v závodě v Mladé Boleslavi sjíždělo denně jen 10 vozů řady MB, výroba se však překvapivě rychle rozšiřovala. Určitě k tomu přispěl i fakt, že na výrobu automobilu Škoda 1000 MB byly používány výhradně díly vyrobené v ČSSR.

Do léta 1969 vyjelo z Mladé Boleslavi celkem 443 000 "embéček", z nichž téměř polovina obohatila tuzemský park osobních vozů, zatímco ostatní putovala na export do desítek zemí celého světa.

Zajímavostí je, že několik konstruktérských týmů pracovalo současně na různých verzích. Výsledkem jejich práce byly různé koncepty a prototypy s odlišným uspořádáním motoru a pohonu. Nakonec zvítězila koncepce s motorem vzadu, což mělo dodat Škodě 1000 MB potřebnou jednoduchost, hmotnost a kvalitní jízdní vlastnosti.

Motor vzadu byl krokem zpět

Tato koncepce byla navíc v té době v kategorii litrových vozů ustálená - využívalo ji více než 50% automobilů nižší třídy. Škoda 1000 MB tak měla kráčet v dobře vyšlapaných šlépějích. Bohužel v době, kdy byla spuštěna sériová výroba Škody 1000 MB, byl motor v zadu už zastaralý a vítězil koncept "všeho vpředu".

Přesto však byl celkový vývoj modelu 1000 MB výkladní skříní tehdejší moderní techniky. Pro laboratorní zkoušky se využívala špičková technika k měření, startování motoru či vypínání spojky. Stejně tak trvanlivost či otevírání a zavírání dveří procházelo u Škody 1000 MB náročným testováním.

Srdcem všech modelů vozidla Škoda 1000/1100 byly vodou chlazené motory. Přípravu směsi zajišťoval jeden nebo dva jednostupňové spádové karburátory Jikov. Sériově montovaný sytič těchto karburátorů byl řízen teplým vzduchem od výfukového potrubí a vykazoval značnou poruchovost. Motor 1000 MB vznikl tlakovým odléváním hliníku, což v dané době nemělo obdoby. Konstruktéři v Mladé Boleslavi pro postavení slévárny na tento typ motoru získali dostatečnou politickou i finanční podporu, výhodou při přesvědčování byl příslib snížení výrobních nákladů.

Inovace, která přežila desítky let

Motor byl sice náročný na vývoj, testování i počáteční náklady, ale kromě Škody 1000 MB se využil v řadě dalších automobilů a stejně kvalitně posloužil jako základ pro další vývoj. Určitě je třeba zmínit, že se od něj odvíjely v podstatě všechny motory automobilky Škoda z Mladé Boleslavi až do roku 2001.

Z technických parametrů automobilu Škoda 1000 MB je nutné uvést zdvihový objem motoru, který činí rovných 988 cm³. Pro mnoho lidí dnes směšný výkon - 30,9 kW - byl v té době slušným standardem pro automobily nižší třídy. V roce 1966 se po modernizaci změnil výkon na 35,3 kW při 4 750 otáčkách za minutu.

Pozoruhodný je i počet ujetých testovacích kilometrů, které v roce 1962 najelo dohromady 50 testovacích kusů. Celkem 1 600 000 kilometrů absolvovaly Škody 1000 MB například v Rusku či Ázerbájdžánu, při mínus třiceti stupňových mrazech a 45 stupňových vedrech. Nevyhnuly se ani testování nadmořských výšek na Kavkaze či rychlostním testům na německých dálnicích.